Okolí

Nejbližší okolí přímo vybízí k ekologickému hospodaření i odpočinku, neboť při bližším pohledu člověk zjistí, že přírodní společenství jsou na malé ploše velmi různorodá a krajina členitá.
Mocný vodní živel si zde vynutil zachování struh, mokřádních remízků a lesů. Které se střídají s poli a loukami. Je zvláštní, že zde v hustě obydlené krajině se na některých loukách zachovala nezměněné bylinné společenství po staletí.
Kolem meandrujícího toku řeky Ohře se zachoval lužní les, který brzy z jara rozkvétá lány bledulí, které jsou posléze vystřídány pestrou paletou barev dalších bylin.
Po staletí se les využívá jako panská honitba. Tichým návštěvníkům les odkryje zajisté některá ze svých tajemství a budou moci spatřit mnoho živočichů.
Svahy širokého údolí řeky Ohře jsou též zalesněné, ale zde spíše najdeme lesy smíšené.

Pojmenování Budyně je patrně velmi dávné a zároveň současné. Upomíná na buzení (duchovní probuzení) jako například dávná Budeč.
Zde při řece se patrně potkávaly zájmy, ne vždy v míru, slovanských kmenů Lučanů a Čechů s jejich starověkými mystérii.

Přemyslovci zde svoji prodlouženou rukou, prostřednictvím vodního hradu, dohlíželi na říční brod.
Král Jan Lucemburský, který se oženil s dědičkou přemyslovského  království  hrad zastavil, neboť asi potřeboval peníze na válčení.  Pod královskou správu se  hrad už nikdy nevrátil. Během staletí se zde na Budyni vystřídalo mnoho majitelů, kteří stavěli a bořili, až jsme se přenesli do dnešních dní. Dnes je na hradě muzeum a během roku se na nádvoří a ve Zlatém sále pořádají mnohé kulturní akce.
Z významných historických památek zajisté stojí za povšimnutí dva katolické kostely. Zvláště hřbitovní Matky Boží Sněžné stojí na energeticky silném místě. Věděli to i naší předkové. Vždyť tam pobýval poustevník, stávala tam románská rotunda a hřbitov je tam až od konce 18. století.

V nejbližším okolí po proudu řeky nalezneme tichou obec Písty. Na okrouhlé návsi s rybníčkem, hospodou, knihovnou a kaplí uprostřed. Jez poblíž je vyhledávaným místem s občerstvením k letnímu odpočinku.

Níže po proudu narazíme na Doksany s premonstrátským klášterem a jeho pohnutou historií.

Ještě níže pak josefínskou pevnost Terezín, tak neblaze proslulou svým židovským ghettem a koncentračním táborem během doby nacismu. Dnes opuštěné město duchů.

Směrem na jih od Budyně za zalesněným kopcem Hvížďalka narazíme na obec Mšené lázně, kde se v místních lázních využívá rašelinných koupelí k léčbě revmatismu. V létě je možno navštívit koupaliště.

Západně od Budyně stojí Kostelec nad Ohří a už z dálky uvidíme jeho dominantu dienzenhoferovský kostel svatých Petra a Pavla.

Když se vydáme proti toku řeky Ohře narazíme na městečko Libochovice s barokním zámkem a parkem na břehu Ohře. V létě město pořádá divadelní přehlídku.

Ještě krůček proti proudu nás zavede hluboko do historie až do doby Keltů. Vždyť jména Levousy, Kystra, Pátek, Stradonice a Peruc zní velmi tajemně. Nad Stradonicemi stávalo keltské oppidum. V Peruci se kníže Oldřich potkával s Boženou. O tom by nám mohl něco říci ten stařičký dub.

V dálce v rovině osamocená čedičová hora se zříceninou hradu Hazmburk. A když oko pohlédne ještě dále, narazí na strmou hradbu Českého středohoří se suchomilnou květenou, která je podobná bělokarpatské.
Na úpatí Českého středohoří se rozkládá biskupské město Litoměřice s mnoha kostely. Tam také končí  samostatný tok řeky Ohře,  neboť se vlévá  do  mohutnějšího Labe.

Na bájnou horu Říp lze vyrazit z Roudnice nad Labem. Na vrcholu oblé hory stojí rotunda sv. Jiří. Odtud prý létá na kopec Chloumek u Mělníka drak.